Jdi na obsah Jdi na menu
 


Völuspá - Vědmina píseň

4. 9. 2016

 

1
Slyšte mě, všechny
svaté rody,
první i poslední,
potomci Heimdalla!
Chceš na mně, vládce,
věrně bych řekla
prastaré zvěsti,
jež v paměti mám.

2
Vzpomínám obrů
z počátku věků,
z nichž jsem se tehdy
narodila.
Znám devět světů,
devět říší,
hloubku znám kořenů
slavného stromu.

3
V úsvitu věků
jen Ymi vládl,
nebylo moře,
ni mohutných vln,
nebyla země,
ni nahoře nebe,
jen pustá, bez trávy
zela propast.

4
Až zemi Burovi
syni zdvihli,
ti, kteří světlý
stvořili svět.
Slunce svítilo
v kamenná sídla,
země zarostla
zelení trav.

5
Slavný druh měsíce,
slunce, z jihu
kraj oblohy pravou
objalo rukou.
Neznalo slunce,
kde sídlo jeho,
hvězdy neznaly,
kde jejich místa,
měsíc nevěděl,
jakou má moc.

6
Tu vládcové světa
na stolce zasedli,
přesvatí bohové,
a přemýšleli:
jména dali
měsíce dobám,
noci i ránu
a poledni rovněž,
svítání, večeru,
k výměře času.

7
Sešli se ásové
na Idské pláni,
co posvátné chrámy
postavili,
vyzdili výheň,
tepali zlato,
zrobili kleště,
kdejaký nástroj.

8
Hráli v kostky,
v hojnosti žili,
nic jim ze zlata
nescházelo.
Až tři přišly
olbřímí ženy,
osudu vládkyně,
z domova obrů.
* * *

9
Tu vládcové světa
na stolce zasedli,
přesvatí bohové,
a přemýšleli:
který z nich by
měl skřítky stvořit
z Brimiho krve,
z Bláinových kostí.

10
Nejmocnější byl
Mótsogni stvořen
ze všech skřítků
Durin byl druhý.
Ti ze země stvořili
postavy mnohé,
podobné lidem,
jak Durin děl.

11
Nýi a Nidi,
Nordi a Sudri,
Austri a Vestri,
Altjóf,Dvalin,
Bifur,Böfur,
Bömbur,Nóri,
Ánn a Anar,
Ái,Mjödvitni.

12
Veig a Gándalf,
Vindálf,Tráin
Tekk a Torin,
Trór,Vit a Lit,
Nár a Regin,
Nýrad a Rádsvid,
to je jmen skřítků
správný výčet.

13
Fíli,Kíli,
Fundin,Náli,
Hepti,Víli,
Hanar,Svíur,
Frár,Hornbori,
Frég a Lóni,
Aurvang,Jari,
Eikinskjaldi.
* * *

14
Čas je vyčíst
všechny skřítky
z družiny Dvalina
až k Lofarovi,
ty,kteří spěchali
ze skalních sídel
na písečné pláně
Jörovallské.

15
Byl to Draupni
a Dólgtrasi,
Hár,Haugspori,
Hlévang,Glói,
Skirvi,Virvi,
Skafinn,Ái.

16
Álf a Yngvi,
Eikinskjaldi.
Fjalar a Frosti,
Finn a Ginnar –
Proslulý bude,
pokud žít budou
na světě lidé,
Lofarův rod.
* * *

17
Až tři přišli
z posvátné družiny,
tři ásové
laskaví,mocní.
Na zemi našli
nemohoucí
Aska a Emblu
bez osudu.

18
Neměli dechu,
ni ducha,ni vůli,
červeň v tváři,
pohybu čilost.
Dech dal Ódin,
ducha Hoeni,
líbeznost tváře
laskavý Lódur.
* * *

19
Vím jasan kde stojí,
Yggdrasil jménem,
vysoký strom,
zrosený vlhce,
stále zelený,
nad Urdinou studní.
Odtud vláha
v údolí padá.

20
Odtud tři děvy,
divů znalé,
přicházejí z bytu
zpod kořenů stromu.
Urd jméno je jedné,
druhé Verdandi
– runy ryly –
Skuld jméno je třetí.
Ty osud určily,
uhnětly život,
lidí dětem
změřily dni.
* * *

21
Vím,jak první
vražda v svět přišla,
když Gullveigu
oštěp proklál,
když v Hárově síni
ji ohněm sžehli,
třikrát sžehli
třikrát zrozenou,
znovu a opět –
stále přec žije.

22
Heid ji zvali,
hostem kam přišla,
prorockou vědmu,
vládnoucí kouzly,
jež čarami mysl mátla,
žádoucí však vždy
byla zlým ženám.

23
Tu vládcové světa
na stolce zasedli,
přesvatí bohové,
a přemýšleli:
zda mají ásové
výkupné splatit,
či oběti budou
bohům všem patřit.

24
Oštěpem mrštil
do nepřátel Ódin.
To byla první
vražda v světě.
Zbořeny byly
zdi hradu ásů.
Bojovní vanové
vytrhli válčit.

25
Tu vládcové světa
na stolce zasedli,
přesvatí bohové,
a přemýšleli:
kdo prostor naplnil
neštěstím hrozným,
kdo obrů rodu dal
Ódovu dívku.

26
Jen Thór se bil
zachvácen běsem
– nezůstal sedět,
když slyšel tu zvěst –
zpřetrhány jsou
přísahy,sliby,
silná slova,
navzájem daná.

27
Vím,kde skryt je
Heimdallův roh
pod světlou korunou
svatého stromu,
zřím,jak se vylévá
vlhký naň proud
ze zástavy vládce –
Ví někdo víc?

28
Sama jsem seděla,
když stařec přišel,
hrozný Ódin,
a v oko mi zřel.
Proč ptáš se,
proč pokoušíš mě?
Vím dobře,Ódine,
kams oko dal.
V slavné je schováno
Mímiho studni.
Pije Mími
každé ráno
ze zástavy vládce –
Ví někdo víc?

29
Vybral pro mne
vládce šperky,
dal prorocký pohled mi
v příští věky.
Z světů žádný mně
zatajen není.

30
Zřela jsem valkyrje,
válečné ženy,
hotové k jízdě
v junáků svět.
Skuld měla štít,
a Skögul rovněž,
Gunn,Hild,Göndul
i Geirskögul.
To hrdinské jsou
Herjanovy děvy,
valkyrje,hotové
v pole vyjet.

31
Zřela jsem, jak Baldrovi,
Ódinovu synu,
určena byla
krvavá oběť.
Na pláni vysokou
jsem viděla vyrůstat
větévku zelenou
zdobného jmelí.

32
Z toho prutu,
jenž útlý zdál se,
zbraň hrozná vzešla,
Höd jí hodil.
Baldrův bratr,
brzo zrozený,
Ódinův syn,
jednu noc starý,
v boj se pustil,
by pomstil zločin.

33
Ruce nemyl,
nečesal hlavu,
až na hranici byl
nepřítel Baldrův.
Frigg plakala
nad přetrpkou ztrátou,
bolestí Valhally –
Ví někdo víc?

34
V poutech jsem viděla
pod hájem zřídel
ležet Lokiho,
plného lsti.
Tam sedí Sigin
nad svým mužem
ve velkém bolu –
Ví někdo víc?

35
Ostrými meči
údolím jedu
od východu spadá
řeka Slíd.

36
Stála na severu
na Nidských pláních
ze zlata síň
Sindriho rodu,
a jiná stála
na Vlahém vrchu
hodovní síň
obra Brima.

37
Síň jsem stát zřela
od slunce daleko
na mrtvých břehu
s branou k severu.
Kapky jedu
kapají střechou,
stěny jsou z hadích
spleteny hřbetů.

38
Zřela jsem brodit se
bažinami
vrahy a přátele
křivých přísah
a ty,kdo svedli
svých bližních ženy.
Tam Nidhögg se pásl
na pohřbených mužích,
vlk trhal těla –
Ví někdo víc?

39
Stařena seděla
v Železném lese,
o život pečujíc
Fenriho dětí.
Z nich všech jeden
zvlášť zhoubcem bude
tváři slunce,
v podobě trolla.

40
Masem se plní
mrtvých mužů,
bohů trůny
rudnou krví,
slunce se tmí
nastávají léta
lítých bouří –
Ví někdo víc?
41 Na hoře seděl,
na harfu hrál
obryně strážce,
veselý Eggtér.
Blízko mu pěl
z ptačího háje
jasný kohout,

42
Zlatý hřebenáč
zpíval ásům.
Ten budí reky,
vládce vojsk,
a jiný zpívá
pod zemí dole,
krvavý kohout
v komnatách Helje.

43
Garm hrozně vyje
před gnipskou slují.
Pouta pukají,
prchá Fenri.
Spoustu vím zvěstí,
do dálek zřím,
přehrozný pád vidím
vlády bohů.

44
Bratr bude
bojovat s bratrem,
sourozenci zničí
svazky rodu,
zle je na zemi,
zrazují ženy,
meče planou,
praskají štíty,
burácí bouře,
vlčí je věk,
nikdo nikoho
nechce šetřit,
až celý svět
propadne zkáze.

45
Vzrušeni jsou
Mímiho syni,
hlas Gjallarhornu
hlásí zkázu,
třeskně troubí
Heimdallův roh,
Ódin mluví
s Mímiho hlavou.

46
Starý jasan,
slavný Yggdrasil,
chvěje se v kořenech,
vlk pouta trhá.

47
Garm hrozně vyje
před Gnipskou slují.
Pouta pukají,
prchá Fenri.
Spoustu vím zvěstí,
do dálek zřím,
přehrozný pád vidím
vlády bohů.

48
Hrým jede z východu
se zdviženým štítem
hrozný had
hýbe mořem,
ocasem bije.
Orel křičí,
vrhá se na mrtvé.
Vyplouvá Naglfar.

49
Loď pluje z východu
s lidmi z Múspellu,
přes řvoucí moře.
Loki ji řídí.
Se strůjce zla
jdou síly hrůzy,
s nimi se Býleiptův
žene bratr.

50
Co je s ásy,
co je s álfy?
Hřmí říše obrů,
ásové sněmují,
sténají skřítci
před skalní branou,
vládci slojí –
Ví někdo víc?

51
Surt jede z jihu
se zhoubcem větví,
meče se blýskají
sluncem bohů,
pukají skály,
padají běsové,
po cestě v podsvětí
putují muži,
nebe se roztrhlo
rachotem hromu.

52
Tu bohyni vzchází
nová bolest,
když Ódin se vydá
s vlkem se bít
a se Surtem na Beljem
skvělý vítěz.
Tehdy své štěstí
ztratí Frigg.

53
Tu Sigtýrův
přichází syn,
mocný Vídar,
bojovat s vlkem.
Ostrým mečem
Hvadrungovu synu
probodne srdce.
Pomstěn je otec.

54
Tu proti netvoru
přichází slavný
Hlódynin syn
bít ses hadem.
Podlehne sani
plné zloby
mocný ochránce
celého Midgardu
– mužové domovy
opustit musí –
devět kroků stěží
drakovi uhnul Fjörgynin syn,
bez hany vládce.

55
Slunce se tmí,
v moři zem tone,
do hlubin padají
hořící hvězdy,
plameny celý svět
pohlcují,
sahá žár ohně
k samému nebi.

56
Garm hrozně vyje
před Gnipskou slují.
Pouta pukají,
prchá Fenri.
Spoustu vím zvěstí,
do dálek zřím,
přehrozný pád vidím
vlády bohů.

57
Znovu však vidím
zvedat se z moře
zelenou zemi
jak v začátku věků.
Nad proudy vod
orel poletuje,
který se skal rád
po rybách slídí.

58
Ásové se scházejí
na Idské pláni,
hovoří spolu
o hrozné sani,
vzpomínají
velkých věcí,
starých run
vládce světa.

59
Nyní se najdou
na travnaté pláni
zas zlaté kostky,
jež k zábavě byly
v počátku věků
vládnoucím rodům.

60
Pole bez osetí
úrodu dají.
Bezpráví padne,
Baldr se vrátí.
Höd a Baldr
přebývat budou
ve Valhalle –
Ví někdo víc?

61
Hoeni se ujme
věšticích hůlek,
obydlí synové
obou bratří
věčný svět nebe –
Ví někdo víc?
62. Sál vidím stát
nad slunce jasnější,
zakrytý střechou
ze zářného zlata.
Tam bude věrná
družina bydlit,
věčně se bude veseliti.

63
Tu mocný s hůry
sestoupí vládce,
vítězný, věčný ,
k velkému soudu.

64
Drak zdola přilétá
z Nidských plání,
temný pluje
nad propastmi,
na křídlech má
mrtvá těla
netvor Nidhögg.
V nic propadá se.